Karel I., první český král, který se stal císařem.

Český král Karel I. (jako císař Karel IV.) z dynastie lucemburské (14.5.1316-29.11.1378) se narodil dědičce českého královského trůnu královně Elišce Přemyslovně a králi Janu I. Lucemburskému. Byl pokřtěn jako Václav (jméno Karel přijal při biřmování). Rané dětství prožil v Čechách, ale již roku 1323 byl poslán na výchovu do Francie, kde poznal svou manželku Blanku z Valois (vnučka francouzského krále Filipa III.). Roku 1330 byl povolán do Lucemburku a následně v letech 1331 až 1333 do Itálie, kde pomáhal v boji svému otci králi Janovi. Od roku 1333 byl Karel markrabětem moravským a často jednal a zastupoval za svého nepřítomného otce, který roku 1346 podl v bitvě u Kresčaku a Karel se tak náhle stal králem. Ovšem krátce předtím se stal králem římsko-německé říše a později roku 1355 císařem. Od té doby byli až na pár vyjímek všichni čeští králové, zároveň vládci Německa. Tak se Český stát dostal na první pozici v říši a tím byla zaručena v osobě panovníka ochrana před libovůli velkého Německa na mnohá staletí. Když jsme odstranili potomka Otce vlasti, krále a císaře blahoslaveného Karla III. (jako císaře Karla I.) na podzim 1918. Trvalo sotva jednu generaci kdy nás Německo pozřelo na 7 let do konce 2. světové války. Nejhorší skušenost českých dějin.